After Two Years...
... člověk v mém věku, ať chce nebo ne, zjišťuje, že se změnil.
V některých případech sám sobě vyčítá své předešlé chování.
Porovnává sám sebe a vidí změny.
Změnil vzhled, styl, obecně vnějšek,
ALE
hlavně mentálně vyspěl.
Začne jinak přemýšlet, uvažovat, začne se ztotožňovat s jinými názory a jeho pohled se mění - na lidi, na vlastnosti, ...
A také zjistí, co mu schází a co naopak zbytečně přebývá.
Může to být například osoba a nebo hmotná věc. A nebo v mém případě, tahle prostá stránka.
Odjakživa jsem byla někdo, kdo ke všemu potřebuje motivaci, aby se vůbec někam posunul. Za každou věcí jsem hledala důvod, proč se jí věnovat. Neohlížela jsem se na to, jestli mě to pouze jen baví, ale spíš mě zajímalo, jestli mi to stojí za námahu a k něčemu je.
Před dvěma lety, když jsem se rozhodla vytvořit cokoli blogu podobného, mi přišlo skvělé něčemu takovému se věnovat. Viděla jsem sebe populární a čtenou. Jenomže jsem na to absolutně neměla. Chtěla jsem být v tomhle opravdu dobrá...
Pokaždé, když jsem něco vydala, měla jsem dojem, že se vše obrátí a sledovanost bude stoupat. No, kéžby.
Vzdala jsem to po několika článcích, které měly nanejvíš 10 komentářů a tím jsem skončila. Příspěvky byly stále veřejné a kdokoli si je mohl přečíst. Byly obvykle mnou hodně sdílené, avšak ne na mých osobních sociálních sítích. V té době mi opravdu záleželo na názoru mých spolužáků a okolí.
Abych byla upřímná, stále mi vadí výsměchy lidí, ale chci se tomuhle věnovat i za cenu, že mé články bude číst pouze má kamarádka a mamka, nebo spoustu lidí, kterým to může připadat trapné.
Jsem to já a jestli je tohle to co mě baví, proč ne?
Každý z nás v sobě skrývá něco, s čím nechce vyjít napovrch, jelikož se bojí odsouzení.
ZBYTEČNOST
Máme právo věnovat se tomu, co nás dělá námi.
Pokusím se znovu něco vydávat, i když ne často, zkusím to!
Con amore, E.
V některých případech sám sobě vyčítá své předešlé chování.
Porovnává sám sebe a vidí změny.
Změnil vzhled, styl, obecně vnějšek,
ALE
hlavně mentálně vyspěl.
Začne jinak přemýšlet, uvažovat, začne se ztotožňovat s jinými názory a jeho pohled se mění - na lidi, na vlastnosti, ...
A také zjistí, co mu schází a co naopak zbytečně přebývá.
Může to být například osoba a nebo hmotná věc. A nebo v mém případě, tahle prostá stránka.
Odjakživa jsem byla někdo, kdo ke všemu potřebuje motivaci, aby se vůbec někam posunul. Za každou věcí jsem hledala důvod, proč se jí věnovat. Neohlížela jsem se na to, jestli mě to pouze jen baví, ale spíš mě zajímalo, jestli mi to stojí za námahu a k něčemu je.
Před dvěma lety, když jsem se rozhodla vytvořit cokoli blogu podobného, mi přišlo skvělé něčemu takovému se věnovat. Viděla jsem sebe populární a čtenou. Jenomže jsem na to absolutně neměla. Chtěla jsem být v tomhle opravdu dobrá...
Pokaždé, když jsem něco vydala, měla jsem dojem, že se vše obrátí a sledovanost bude stoupat. No, kéžby.
Vzdala jsem to po několika článcích, které měly nanejvíš 10 komentářů a tím jsem skončila. Příspěvky byly stále veřejné a kdokoli si je mohl přečíst. Byly obvykle mnou hodně sdílené, avšak ne na mých osobních sociálních sítích. V té době mi opravdu záleželo na názoru mých spolužáků a okolí.
Abych byla upřímná, stále mi vadí výsměchy lidí, ale chci se tomuhle věnovat i za cenu, že mé články bude číst pouze má kamarádka a mamka, nebo spoustu lidí, kterým to může připadat trapné.
Jsem to já a jestli je tohle to co mě baví, proč ne?
Každý z nás v sobě skrývá něco, s čím nechce vyjít napovrch, jelikož se bojí odsouzení.
ZBYTEČNOST
Máme právo věnovat se tomu, co nás dělá námi.
Pokusím se znovu něco vydávat, i když ne často, zkusím to!
Con amore, E.
0 Comments